Dva roky jsem tady dělal už jako vězeň. Když jsem pak řešil podmínečný propuštění, Abydos dal k soudu příslib, že mi dají práci a ubytování. A teď už jsem tady rok od propuštění. Předtím jsem přitom s tím řemeslem žádnou zkušenost neměl. Dělal jsem akorát střechy. Ale nic takovýhleho. Prvních pár měsíců proto bylo hodně náročnejch pro tělo.

Osobně jsem si vydělal nejvíc asi 37 tisíc. Ale je tady pár chlapů, kteří si přes těch 40 vydělají. Člověk ale musí vydržet. Trvá to minimálně půl roku, než se přiblíží k takovejm penězům. Záleží to na tom, jak člověk sám dělá a jakej dostane materiál. Pak jsou tam taky nějaký prémie. Za docházku nebo za kvalifikaci.

Já měl tu výhodu, že jsem tady dělal ještě před propuštěním. Takže když jsem přišel, měl jsem hned tu nejvyšší kvalifikaci. Všechno už jsem uměl a věděl jsem, že si vydělám dost. Málokde tady v tom kraji dostane člověk víc peněz.

Znám dva nebo tři chlapy, co tady dělali a šli do Německa. A co mi říkali, jaký tam mají peníze, tak si myslím, že jsem na tom stejně. Oni jsou na tom možná i hůř. Sice nedělají takovou práci, ale musej dřív vstávat. A platěj si naftu, co projedou. Oni dělaj sice osm hodin, ale k tomu čtyři hodiny procestujou do práce a domů.

Venku už bych asi ani dělat nechtěl. V zimě je zima, v létě hic. Tady je to sice v létě taky docela náročný, ale člověk zase dělá svým tempem. Nikdo vás nebuzeruje. Člověk udělá, co po něm chtějí, a nikdo si ho nevšímá. Vyhovuje mi to.

Nejvíc si cením toho, že mi pomohli s propuštěním na podmínku. Navíc mi to tady splácí dluhy. Mám totiž exekuci a ještě pár měsíců mít budu. Firma mi dokonce nabízela, že mi zařídí insolvenci. Tu tady má hodně chlapů. Ale to jsem odmítnul. Až takovej dluh nemám.